PAS

„Autismus není něco, co osoba má, není to žádná ulita, ve které je osobnost uvězněna. Ve skořápce není schované normální dítě. Autismus je způsob bytí. Autismus je všepronikající. Prostupuje každou zkušeností, celým vnímáním, každým smyslem, každou emocí. Autismus je součást existence. Osobnost se od autismu oddělit nedá.“ Jim Sinclair⁶.

Autismus je vrozená porucha, která se dá pouze usměrňovat přístupem okolí, výchovou. Na autismus neexistuje žádný lék. Lze pouze zmírňovat symptomy, jako je agrese, deprese apod., tj. používají se jen léky na zmírnění těchto projevů.

Hlavním cílem léčby je zvýšit kvalitu života a funkční nezávislost. Přizpůsobuje se individuálně potřebám konkrétního dítěte a snaží se o zlepšení kognitivních, komunikačních a sociálních dovedností. Rozhodně jsou velmi nevhodné fyzické tresty, a to pro zvýšenou psychickou zranitelnost dětí s PAS.

Intervenční opatření: pravidelný režim, úprava prostředí (vizualizované instrukce, strukturovaný čas, předvídatelnost), modifikace životního stylu, rozvoj dovedností (nácvik komunikace, praktických sociálních dovedností, pracovního chování a volné činnosti, rozvoj sociální interakce, možnost volby, příprava na zaměstnání), přiměřená motivace, relaxační techniky, zvládání situace, programy pro rodiče a učitele⁶.

Jako poruchy autistického spektra (PAS) se označuje řada poruch nervového systému (neurovývojové), které zahrnují autismus, Aspergerův syndrom a další související stavy. Dnes již tyto poruchy nejsou oddělenými diagnózami, jde o jedinou poruchu, a to o poruchu autistického spektra⁶. Dnes se již čeká na překlad verze MKN-11, kde mluvíme o „Neurovývojových, duševních a behaviorálních poruchách“, kam spadá i porucha autistického spektra 6A02, jakožto jednotná diagnóza².

PAS je tedy pervazivní vývojová porucha (tj. jedná se o vše pronikající vývojovou poruchu, která záporně mění motorickou, emoční, volní, kognitivní, řečovou – celou osobnostní a psychosociální úroveň dítěte, což mu zabraňuje úspěšně se adaptovat ve společnosti, která se projeví již v raném věku a přetrvává do dospělosti.

PAS může být vysoce komorbidní s jinými poruchami. Ta se může s věkem zvyšovat a zhoršovat tak vývoj. Rozlišení jiných diagnóz může být obtížné, protože rysy PAS se často překrývají s příznaky jiných poruch. Nejčastější komorbidní poruchy s PAS jsou mentální postižení, záchvaty, epilepsie, poruchy učení, úzkostné poruchy, deprese atd⁶.

I přes definici jádrové oblasti PAS, je každý jedinec odlišný. Projevy se mohou měnit s věkem, některé se zlepší, některé naopak přibydou⁷.

Děti s autismem mohou působit jako hluché. To je způsobeno neschopností podržet sluchový signál v paměti delší dobu. Mohou mít projevy autoagrese (sebepoškozování), a to v jakékoliv formě – např. Narážení hlavou do zdi, škrábání jakýmkoliv předmětem do rukou, aj. Všechny děti s PAS mají narušený vývoj komunikace⁶. K dalším projevům může patřit i patologická vyhýbavost pokynům. Jde o to vyhnout se jakýmkoli požadavkům, které chceme, aby splnily (sebeobsluha, spolupráce atd.). Jde  o úzkostnou snahu mít vše pod kontrolou⁴.

Verbální i neverbální komunikace pro ně může být matoucí, jako když někdo mluví cizím jazykem. Obličeje ostatních je pro ně, jako složitá matematická rovnice, ve které se nevyznají¹.

Dětský autismus byl charakterizován až na počátku 40. let 20. století, do té doby byl považován za druh schizofrenie. Poprvé jej specifikoval americký psychiatr Leo Kanner (Kannerův syndrom) jako vrozenou vadu komunikace založenou na afektivním nesouladu. Projeví se již před třetím rokem života. Dítě nemá rádo mazlení, vyhýbá se očnímu kontaktu a nereaguje na hlasy svých rodičů⁶. Neprojevuje zájem o své vrstevníky, nedokáže s nimi navázat kontakt, nesdílí emoce. Děti s autismem nerozeznávají pocity lidí a neumí na ně reagovat. Někdy ani nevnímají přítomnost druhé osoby.  Uzavírají se před naším světem. Děti s autismem mohou být hypersenzitivní (příliš citlivé) nebo hyposenzitivní (málo citlivé). To se týká všech smyslů: zrak, sluch, chuť, čich, hmat⁵.

Aspergerův syndrom byl popsán též ve 40. letech 20. století,
a to vídeňským psychiatrem Hansem Aspergerem. Jedná se o poruchu komunikačních schopností. U některých jedinců s Aspergerovým syndromem můžeme pozorovat výjimečné výkony jako je např.: dobrá paměť dat, jazyků, matematicko-logickou inteligenci aj. Oproti autistům se liší úrovní svých rozumových schopností. Jejich intelekt se většinou pohybuje v pásmu průměru až nadprůměru.  Znaky Aspergerova syndromu jsou: potíže ve společenských vztazích, problémy v komunikaci, nedostatek představivosti, zvláštní zájmy a obliba rutinních činností⁵. „Abyste se stali vědcem nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky Aspergerova syndromu, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa.“ Hans Asperger⁶.

Atypický autismus se projevuje u dětí až od 3 let a diagnostická kritéria daná pro dětský autismus splňuje jen částečně⁶.

Rettův syndrom se vyskytuje pouze u dívek, a to ve věku od půl roku do 2 let po období normálního raného vývoje⁶. Projevuje částečnou nebo úplnou ztrátou řeči, poruchou obratnosti při chůzi a užívání rukou. Dochází k zástavě růstu hlavy a objevují se spontánní hyperventilace. Rettův syndrom je ve většině případech spojen s těžkou mentální retardací ⁵.

Dezintegrační porucha – Hellerův syndrom postihuje častěji chlapce. Děti se několik let vyvíjejí normálně a k prvním projevům může dojít mezi 3-4 rokem nebo i v deseti letech⁶. V určitém věku dochází k výrazné regresi a nástupu těžké mentální retardace. K hlavním projevům se přidává i nástup emoční lability, záchvaty vzteku, potíže se spánkem, agresivita, úzkostnost, dráždivost, hyperaktivita, dyskoordinace komplexních pohybů a neobratná zvláštní chůze³.

ZDROJE:

1. HURYCHOVÁ, Eva, PTÁČKOVÁ, Blanka. Sociální práce ve školách. Praha: Grada, 2022. 240 s. ISBN: 978-80-271-3313-0
2. Kolping – Kolpingova rodina Smečno [online 2026]. Co je autismus – Definice dle MKN 10 a 11. Dostupné z: https://www.kolpingsmecno.cz/pomoc-rodinam-s-autismem/co-je-autismus-definice-dle-mkn-10-a-11/
3. Rehabilitace.info. Dětská dezintegrační porucha (Hellerův syndrom) [online 2025]. Dostupné z: rehabilitace.info/nemoci/detska-dezintegracni-porucha-helleruv-syndrom-priznaky-priciny-a-lecba/
4. RUNNING, Alice. Patologická vyhýbavost pokynům. Praha: Portál, 2024. 118 s. ISBN: 978-80-262-2215-6
5. ŠVARCOVÁ, Iva. Základy speciální pedagogiky. Praha: Parta, 2012. 220 s. ISBN: 978-80-7320-176-0
6. THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra. Vydání třetí, přepracované a rozšířené. Praha: Portál, 2016. 504 s. ISBN: 978-80-262-0768-9
7. VESELÁ Veronika, SOTÁKOVÁ Hana. Resilience rodin dětí s poruchou autistického spektra. In Speciální pedagogika, roč. 34, č. 3-4, 2024, str. 267-286